*při probuzení si často stěžuje na fyzické bolesti, protože by raději zůstalo ve „svém světě“.

*potřebuje extrémně málo spánku a je plné energie

*je jistým způsobem jiné než ostatní děti

*nenechá se emocionálně vtáhnout do nějaké situace

*k předmětům se chová, jako by byly živé a mohly jsme jim činit bolest

*přímo extrémně touží po náklonnosti a bezpečí, chtělo by se nacházet stále ve stejné místnosti

*dovede se vcítit do jiných lidí a je velmi intuitivní. Často ví předem, co chce říct.

*první slovo, které umělo vyslovit, bylo „ne“ a toto slovo používá častěji než ostatní slova.

*často si hraje s neviditelnými kamarády, které skutečně vnímá

*chce být neustále v blízkosti svých rodičů a nepřetržitě vyžaduje jejich pozornost

*umí se pořádně nudit

*je to typický samotář

*ví přesně, co chce a dá se mu to jen těžko vymluvit

*ve věku, kdy děti začínají mluvit, začne koktat, protože  nenachází dostatečně ta rychlá správná slova

*říká s velkým přesvědčením věci, které vlastně vůbec nemůže vědět

*komunikuje se zvířaty, rostlinami a kameny

*má mediální schopnost a cítí, co je „opravdové“

*svým vnitřním zrakem vidí obrazy, barvy a tvary, které nedokáže dost dobře vysvětlit

*vybavují se mu situace z předchozích životů

0 = nikdy

1 = příležitostně (chování na hranici nápadnosti)

2 = často (chování tak časté, že je nápadné blízkým osobám)

3 = velmi často (chování tak časté, že neustále ovlivňuje život dítěte)

Zdroj: Fenomén indigové barvy – Karolina Hehenkamp

*má jiné stravovací návyky než vy. Ví přesně co potřebuje a co chce jíst.

*stále ho něco žene vpřed, je plné nadbytečné, těžce kontrolovatelné energie

*je často příliš unavené, aby vstalo, obléklo se a šlo do školy. Jednoduše je příliš unavené na to, aby dělalo cokoliv.

*je nepozorné, nesoustředěné, vše dokáže odvrátit jeho pozornost od toho, co právě dělá

*nespravedlnost ho opravdu pobuřuje

*nereaguje na obvinění

*je tolerantní ke všem a ke všemu

*má poměrně málo strachu o sebe, ale dokáže se velmi strachovat o ostatní

*denně vás přivádí na vaše hranice, emocionálně i duševně

*má extrémní sociální cítění, diskutuje s každým, všude a vždy

*má sklon k tomu být samotářem

*tráví čas raději s dospělými než se stejnými kamarády

*za všech okolností touží po lásce, spravedlnosti, toleranci a neodsuzování

*protestuje při každé příležitosti a má velmi silnou vůli

*nenechá se omezovat překonanými názory

*není snadné ho zkrotit, protože se cítí být králem/královnou a žádá, abychom se k němu odpovídajícím způsobem chovali

*chce znát raději pravdu než jakoukoliv lež

*často cítí, že mu jiné děti a dospělí nerozumí a že ho neakceptují

*náš materiální svět je pro něj příliš jednoduchý a příliš nudný

*miluje intenzivní, duchaplné rozhovory

*působí léčivě na jiné lidi

*nemá žádný velký vztah k materiální skutečnosti

*rozumí lidským a duševním souvislostem

*je velmi loajální a věrné rodině a blízkým přátelům, jakoby rozumělo tomu, že k sobě patří navěky

*často se cítí, jakoby na Zemi bylo na špatném místě a říká: „Chci jít zase zpátky.“

0 = nikdy

1 = příležitostně (chování na hranici nápadnosti)

2 = často (chování tak časté, že je nápadné blízkým osobám)

3 = velmi často (chování tak časté, že neustále ovlivňuje život dítěte)

Zdroj: Fenomén indigové barvy – Karolina Hehenkamp

*nemůžete ho honit. Je to prostě nemožné.

*musí se hodně pohybovat. Když se učí, je stále v pohybu nebo je hyperaktivní

*častěji trpí alergiemi a/nebo kožními vyrážkami

*někdy je po delší dobu úplně vyčerpané a nedokáže se zregenerovat

*často není dostatečně uzemněné a „vznáší se někde nad zemí“

*umí argumentovat zcela bez emocí, logicky a jistě

*nenechá se potrestat, umí si ale uložit trest samo

*dovede se extrémně vcítit do dospělých a je vášnivé, ale také silné a nezávislé

*cítí, že je kreativně a spirituálně „déle“ než ostatní děti

*v obtížných situacích je velmi silné a dokáže slabším dodat odvahy

*trpí povrchností ve styku s bližními

*vyžaduje od svých bližních jasné koncepce a jasné linie

*chce abychom se k němu chovali jako k plnohodnotnému členu rodiny

*dělá většinou jen to, co samo považuje za správné

*netoleruje, když někdo rozhoduje z něj, aniž by ho předem informoval

*odmítá většinu toho, co mu říkáme, narážíme u něj na „hluché uši“.

*je otevřené čistým návrhům a poctivě míněným námětům

*požaduje od vás, abyste se ho ptali na jeho mínění a přesvědčení

*spirituálním koncepcím rozumí lépe než materiálním

*žije vnitřně podle nejvyšších  duševních principů a ideálů

*zná svou životní úlohu a netrpělivě čeká na to, až konečně „dospěje“

*ví, že se ve všech věcech nachází spirituální energie, že vše tvoří jednotu a že jsme spolu navzájem spojeni

0 = nikdy

1 = příležitostně (chování na hranici nápadnosti)

2 = často (chování tak časté, že je nápadné blízkým osobám)

3 = velmi často (chování tak časté, že neustále ovlivňuje život dítěte)

Zdroj: Fenomén indigové barvy – Karolina Hehenkamp

Pokud jste označovali hlavně 0 a 1, můžete vycházet z toho, že vaše dítě není indigovým dítětem. Možná jen někdy projevuje podobné způsoby chování.

Pokud jste své dítě často hodnotili 2, můžete vycházet z toho, že dítě přišlo na svět s indigovým pláštěm na své hlavní životní barvě.  Má potom hodně vlastností indigové barvy a indigové osobnosti, je opravdovým dítětem nové doby a pomáhá lidstvu uskutečnit v novém tisíciletí přeměnu. Není to ale stoprocentní indigové dítě.

Pokud jste si nápadně často poznačili hodnocení 6, můžete vycházet z toho, že máte v rodině „ryzí“ indigové dítě.

U dětí s hodnocením 2 a 3 je velmi důležité, abyste si udělali čas a začali přemýšlet o tom, co to pro vás znamená. Vychovávat dítě nové doby je velký úkol, který se vyplatí, pokud s tímto faktem budete zacházet vědomě. Představte si, co by se stalo, kdyby všichni rodiče indigových dětí měli tu odvahu a nechali své dítě dospět, aniž by muselo zažívat pocity úzkosti, traumata, obviňování a agrese, a tyto děti by pak za dvacet let převzaly naše vlády a jiná vedoucí místa. Měli bychom si uvědomit, jak krásný svět by nás pak v naší bezprostřední budoucnosti čekal.

Zdroj: Fenomén indigové barvy – Karolina Hehenkamp

Láska a starostlivost jsou nejdůležitější pilíře, na kterých leží schopnost zvládnout všechny stresové stavy, výzvy a změny, které indigové dítě během svého dospívání prožívá. Těchto jedenáct zlatých pravidel se zakládá n bezpodmínečné lásce a péči.

1. Vědomě začněte milovat své dítě od okamžiku, kdy ho začnete vnímat ve svém těle (u mnohých z nás to kupodivu znamená od okamžiku jeho zplození). Mluvte s ním, když vám roste v bříšku a zvěte jeho duši, abyste se sblížili. Zásobujte své tělo dobrou, zdravou stravou, pomáhejte mu cvičením, procházkami na čerstvém vzduchu a klidem.

2. Dopřejte svému dítěti  od počátku denně masáž těla. Masáž podporuje trávení a pomáhá dítěti, aby dobře spalo, zkrátka, by se cítilo dobře, zdravě a v harmonii s okolním světem.

3. Pozorujte své dítě a naslouchejte mu. Zjistěte přesně jeho stravovací návyky a zvyklosti týkající se spánku, naučte se rozpoznat jeho reakce n okolní svět, například reakci na hluk či jiné dojmy. Dbejte na jeho interakci s ostatními dětmi. Mnoho celostních léčebných systému, jako je např. Ajurvéda či barevná terapie, nabízí náhled do různých interpretací typů člověka, které vám usnadní pochopení vašeho dítěte a jeho podporu.

4. Ukažte svému dítěti, jak může vědomě dýchat. Když se my lidé dostaneme do situací, které jsou traumatické nebo bolestné, většinou zadržíme dech, protože přerušením dýchání přerušíme také spojení s našimi city. Pomocí jednoduchých cviků z jógy nebo technik dýchání můžete své dítě naučit zvládat takovéto situace snadněji. Dítě bude navíc veselejší a koordinovanější a bude si umět v obtížných situacích lépe pomoci.

5. Indigové děti mají jiné stravovací návyky než my a většinou vědí zcela přesně, co potřebují a co jim dělá dobře. Postarejte se o to, aby vaše indigové dítě mělo k dispozici zdravé, pokud možno ekologicky vypěstované potraviny, ale dovolte mu jíst i „neplnohodnotnou“ stravu, pokud ji „potřebuje“ – většinou vám dítě dovede vysvětlit, proč mu bude nyní to či ono právě dělat dobře (jeho tělo to může zužitkovat na základě geneticky odlišných jater). Naučte se mu důvěřovat. Viděla jsem indigové děti, které od svých tří let vyžadovaly často k pití kolu a rodiče jim ji dávali. Teď jsou tyto děti na prahu dospělosti a jsou zdravé a silné. Indigové děti jí méně, zato ale častěji.

6. Naučte se udržovat v rovnováze pomocí meditace, modliteb nebo cviků zaměřených na koncentraci. Indigové dítě vás hned odhalí, pokud v rovnováze nejste. Aby se dítě zklidnilo a bylo spokojenější, nepotřebuje bezpodmínečně meditaci. Můžete s ním dělat například mírná uklidňující cvičení. Pěkná hudba, posezení v přírodě, možná u vody, daleko od všudypřítomného elektrosmogu. Nebo použitím nejrůznějších vůní pomůže dítěti nalézt harmonii a mír.

7. Naslouchejte. Indigové dítě ví, co dělá, co chce a co potřebuje. Nezaujaté naslouchání vás dostane do podivuhodných situací. Často stejně nemůžete odporem nic změnit, a potom je naslouchání opravdu účinným pomocným prostředkem.

8. Poproste své indigové dítě, aby vám pomohlo. Dejte mu na srozuměnou, že taky něco nevíte, nebo že něčemu nerozumíte. Jednejte s ním jako s rovnocennou duší (tou totiž také je, jen je tato duše skryta v malém těle) a získáte v něm opravdového pomocníka.

9. Nechejte svému indigovému dítěti hodně volného prostoru, ale od začátku (od prvního dne!) mu také určete zřetelné a jasné struktury. Potřebuje jasně definované hranice, ale v rámci tohoto stanoveného rámce potřebuje veškerou volnost, kterou jste schopni mu poskytnout. To není lehký úkol a vyžaduje to mnoho emoční vyrovnanosti obou rodičů a průhlednost jejich vztahu k sobě navzájem. Vyhledejte, pokud je to nutné, odbornou pomoc. Indigové dítě vždy pozná vaše emoční nedostatky a příliš vám vaši situaci neulehčí. S profesionální pomocí budete moci růst a spirituálně se rozvíjet i vy sami.

10. Musíme naše děti naučit, jak mají myslet, ale ne, co si mají myslet. Když jim budeme vědomosti jen zprostředkovávat, řekneme jim, co si mají myslet, co by měli vědět, co mají dělat a že to, co jim předkládáme, je pravda. „Myslete“ se tak nenaučí. Můžeme je ale podporovat v tom, aby samy hledaly řešení, aby si sami osvojovali vědomosti, buď s pomocí ostatních nebo tím, že budou čerpat ze svého vnitřního bohatství. Umožněte jim objevovat jejich vlastní pravdu, dělat jejich vlastní chyby, naučte je samostatně a odpovědně myslet.

11. Nevažte na svou lásku žádné podmínky. Stejně nemáte žádnou jinou možnost. Dítě vás bude „vychovávat tak dlouho, dokud nebudete připraveni se naučit, co to znamená bez podmínek. A dotýkejte se svého dítěte. Indigové dítě miluje, když se ho dotýkáme a tak cítí své tělo. Často ho obejměte. Potřebuje více dotyků, než ostatní děti.

Zdroj: Fenomén indigové barvy – Karolina Hehenkamp

O talentovaném indigovém dítěti Akiane jste se dočetli v dřívějším příspěvku.

Nyní něco z její úžasné tvorby

NALEZNETE ZDE:

http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=56750

http://indigo.mysteria.cz/

http://hledani.gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007030014

• Vývojový a inkarnační děj probíhá často obtížněji a vyžaduje více individuálních znalostí a náklonnosti dospělého.
• Mají jiný vztah ke svému propustnému tělu, které si jako nástroj své bytosti musí utvořit přiměřeně ke svému zvláštnímu duchovnímu nadání.
• Potřebují zkoumající a tázající pozrnost a pomoc rodičů a vychovatelů. Největší silou, jak vnímat jejich bytost, je láska k nim.
• Navzdory této potřebě pomoci jejich tělesně sociálnímu vývoji se brzy vymezují vůči dospělých a očekávají, že s nimi budou jednat jako se samostatnými osobnostmi.
• Intenzivně vnímají děje ve svém okolí a očekávají, že toto prožívání bude bráno vážně. To platí zvláště pro jejich spirituální vjemy. Rády o tom vyprávějí, bereme-li je vážně. Učí se přitom obrazy a pocity myšlenkově formovat.
• Očekávají, že v rozhovoru s nimi bude nakládáno jako s dospělými, že duchovní část jejich bytosti bude uznána. I když ještě všemu nerozumějí, vyciťují úmysl a smýšlení.
• Očekávají vysvětlení a chtějí být vtažené do rozhodnutí. Pro dospělého to znamená udělt si čas, ptát se, dělat návrhy, domluvit se na dohodách.
• Chtějí se již brzy zúčastňovat života, přinášet své vlastní návrhy na řešení existenčních problémů a uplatnit svoji kreativitu. Očekávají, že jim svěříme zajímavé úlohy a cíle. 
• Jejich já je osloveno, když je povoláme k rozhodnutí a bereme je k odpovědnosti. Očekávají, že také dospělý se bude držet smluvených dohod a bude sám dělat to, co očekává od nich.
• Chtějí se svojí vlastní vnitřní bytostí setkat s já dospělého  člověka. Na tom procitají a zrají. Toto já dává duševním silám - myšlení, cítění a chtění - jejich vlastní individuální ráz a utváří vnitřní a vnější životní děje. Děti očekávají tuto formující sílu také u dospělého skrze konsekventní a spolehlivé jednání jako smysluplné ohraničení jeho přirozené bezbřehé bytosti, neznající hranic.
• Vědí v podstatě o své potřebě vývoje a přijímají věcná posouzení. Rovněž však očekávají, že dospělý si vezme podobně na mušku sám sebe a má vůli se dále vyvíjet. Očekávají čestnost a upřímnost.
• Pro vlastní stupeň vývoje očekávají empatii.
• Mají pochopení pro těžkosti dospělého a jsou tolerantní, když si je přizná.
• Aby mohly proniknout své tělo a svou nervově smyslovou organizaci a strukturovat je, musí být jejich duchovně intelektuální nadání vyváženo školením zesíleného vnímání a citovou výchovou.
• Pomáhá jim - navzdory veškeré samostatnosti - tělesný dotyk, teplo, vzájemnost a každodenní "rituály". To podporuje inkarnační proces.
• Když se cítí být tísněné pocity a obrazy z dřívějších životů, pomůžeme jim, když s nimi budeme hovořit otevřeně a s plným pochopením.
• Sama myšlenka opakovaných životů a rozhovor o tom jim může podivuhodně pomoci porozumět sobě samým a zprostředkovat bezpečí.
• Prožijí-li bytosti nebo události z jiných nemateriálních dimenzí, očekávají vážný rozhovor s dospělými, který by jim pomohl pochopit a objasnit jejich zkušenost. To vytváří důvěru a klidňuje je.
• Když si sami v sobě zjednáme klid, můžeme s dětmi vést rozhovory, které se neuksutečňují ze spontánní a emocionální reakce. Zvolte klidné místo a dovolte dítěti, aby tak prožilo vaše společného hledání.

Zdroj: www.osud.cz

ukázka je z knihy: Indigové děti - nová generace dětí (Siegfried Woitinas)

Děti jsou dnes ve všem rychlejší. Sotva se narodí, už by chtěly být dospělé. A v mnohém jsou. Řeší mezilidské spory nebo globální otázky, vidí, jak věci jsou, chtějí se všeho zúčastnit a všechno napravovat. Ale i jejich fyzický vývoj se nesmírně urychluje. Známé milníky, jakými jsou první zuby, první krůčky či první slova jsou u nich běžně zkráceny o polovinu a lékaři se jen diví. „To není možné,“ říkávají, ale matky je snadno přesvědčí, že je. Rekordy se stále posouvají. Běžně se od dnešních rodičů dozvídáme, že první zuby vyrostly ve třetím, nikoliv šestém měsíci, že v osmém už třeba chodí (nejnovější rekord udělalo děvčátko jménem Nelinka z Plzně, když začalo chodit již v pěti měsících) a před ukončením jednoho roku znají abecedu. Indigové děti mnohdy nepromluví dříve, než se naučí číst, mluvení je pro ně omezující. Vždyť toho lze tolik vycítit a říct telepaticky…

Zdroj: časopis Epocha 06/06

Indigo je temně modrá až modrofialová barva světelného spektra. Podle lidí, kteří vidí auru-energetické záření kolem těla, je to nejnovější barva, která se v lidské auře objevuje. Základní barvy aury při tom určují osobnostní charakteristiky jednotlivce.

Indigo se prý začalo nejčastěji objevovat  v lidské auře koncem 70. a v průběhu 80. let. Zlom však nastal údajně po roce 1992, kdy se tito jedinci začali objevovat ve větším měřítku. Někteří autoři tvrdí, že alespoň částečně indigových dětí je 85% dětí narozených po roce 1992, 90% narozených po roce 1994 a dokonce 95% těch, co se rodí v současnosti. Většině dětí, které teď vyčnívají jako indigové, je kolem 13 let, ale jsou tu i mladší.

Zdroj: časopis Epocha 06/06

Změní indigové děti svět?

Jejich schopnosti udivují i odborníky a rodí se jich stále více.

Jejich pronikavé a často průzračné modré oči se za vámi vykloní i z kočárku, aby se vám podívaly na dno duše. Jsou jiné. Od předchozích generací se velmi odlišují. Protože mívají nadpřirozené schopnosti, lidé se jich mohou bát. Ony ale mají lidi rády. Usmiřují dospěláky a diví se, proč jsme ještě nenapravili svět-vždyť je to jednoduché…Jejich aura prý září indigovou barvou a podle ní dostaly svoje jméno. Supernadané děti zítřka. Prý jsou tu proto, aby nám předaly své poselství. Nerespektují autority, naopak hodlají učit ony nás.

Poznáte je podle pohledu, který je duchapřítomný, pronikavý, kritický a moudrý. Na matku se upřeně dívají již po narození. Brzy jsou schopny abstraktního myšlení, bývají v některých věcech výjimečně nadané, mívají nadpřirozené schopnosti, předpovídají události. Do školy již jdou s několika přečtenými knihami a na dlouho se za lavicí neschovají. Jsou náročné, nezávislé, tvrdě upřímné, s vyhraněným smyslem pro spravedlnost a „anténkami“ pro jakoukoliv nepravdu. Samy vědí, co je správné, všechno by zlepšovaly a učitelé u nich nemají šanci.

Okolí je příliš nechápe

Neakceptují vedení od lidí, kteří nemají stejné etické názory jako ony samy, nikdo je nedonutí k podřízenosti a dají se jen těžko potrestat. Jsou velice zvídavé a nechtějí a nemohou přijmout žádné rychlé a jednoduché odpovědi jen proto, že to jsou tradiční odpovědi minulosti. Nejednou se lze setkat s tím, že mluví s „neviditelnými“ přáteli. Snadno jsou fyzicky i psychicky předrážděné, přecitlivělé na stravu a těžko se vyjadřují. Těžko snášejí nějakou činnost jen proto, že „se to tak dělá“. Okolí je jen zřídkakdy chápe a přijímá. Těžko se s čímkoliv loučí, ne proto materiální, ale pro jejich „duši“. Mají silnou intuici, jsou netrpělivé, mohou dělat několik věcí najednou a nejčastěji je najdeme s nálepkou poruchy pozornosti, kterou při tom, když samy chtějí (když jim věc vyhovuje), dokážou velmi dobře udržet. Nevidí žádné hranice mezi hrou, výchovou, vztahy a prací. Všechny tyto aspekty života se pro ně spojují v jednu celistvou zkušenost. Potřebují podporu, aby mohly objevit samy sebe a musí se naučit žít podle svých nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony.

Z jejich otázek můžete zešílet

Nejdůležitější je psychika, jak tyto děti samy dobře vědí, a od té se odvíjí všechno. Přestože jsou často označovány za hyperaktivní, nepřizpůsobivé, s poruchou pozornosti nebo – pokud mluví s „neviditelnými bytostmi“ –za schizofrenní, ve skutečnosti jsou jen jiné, extrémně citlivé a inteligentní. Paní Jana z Prahy povídá o svém osmiletém Tomáškovi a jeho zvídavosti, která je pro indigové děti typická: „Sílela jsem z jeho neustálých otázek. Chtěl ke všemu podrobná vysvětlení, která absolutně neodpovídala jeho věku. Prostě jsem vzala vědeckou publikaci a přečetla jsem to. A on byl spokojený.“ Nejde ovšem jen o to, jak a na co se tyto děti ptají. Často naopak poprvé šokují tím, co naopak řeknou a co tvrdí, že vědí nebo co dokážou. Cynthia Sue Larson, spisovatelka a vzděláním fyzička, líčí, že její dcera v šesti měsících rozebrala v šesti měsících rozbitý fén své babičky. „Co mě šokovalo, bylo to, že všechny části zase metodicky poskládala dohromady…a on pak fungoval!!!“ „Oprava „ jí trvala jen 15-20 minut a po celou dobu se spokojeně tulila. Lidi vyváděla z míry, když ještě před šestým měsícem mluvila-každému říkala „děkuji“. Bylo to její první sloveso. „Já jsem jí to neučila.“

Dokážou překonat i nevyléčitelné nemoci!

Existují děti, které si vyvinuly imunitu proti AIDS. Vědci z Kalifornské univerzity

v Los Angeles (UCLA) jsou šokováni. Oznamují, že chlapec předškolního věku, který byl dvakrát pozitivně testován na virus HIV, je najednou úplně čistý a vůbec si nedokážou vysvětlit proč. Virus z jeho těla komplexně zmizel, a pravděpodobně je tomu tak již

po 4 roky. Bylo zjištěno, že u jednoho procenta testované populace proběhly genetické změny, které je dělají imunní vůči infekci HIV. Dosud se nikdo neodvažoval hádat, že se DNA může měnit v průběhu lidského života. Děje se něco podobného i na dalších rovinách? Mutujeme? Vědecké výzkumy, které by potvrzovaly existenci indigových dětí, neexistují, jak upozorňují skeptici. Jak by také ano? Nikdo je nedělal. Přesto se dnes celý svět prakticky shodne, že něco se děje a „indigo“ se stává horkým tématem. S nadsázkou o tom pojednávají komikové snímky X-men.

Dovedou odhalit zdravotní stav člověka.

Ruská dívka, Nataša Děmkinová, správně rozpozná 5 ze 6ti diagnóz a své umění prokazuje na jedné klinice za druhou. Podobné případy se však objevují po celém světě, naši malou republiku nevyjímaje. 12letý Milan z Uherského Hradiště také dokáže číst tělo člověka, jako by měl v sobě rentgen, a popisuje ho, jako by díval na jakousi mapu. Orgány vidí barevně a pozná, kde je v těle něco v nepořádku. „V pravé části hlavy září zlatá barva. V levé je černé kolečko, od kterého se šíří šedá až do krku a části hrudníku. Zlatá barva se tam snaží proniknout, ale šedá ji stále utlačuje…,“ popisuje Milan svou diagnózu. Jeho schopnosti objevil krátce předtím místní terapeut a léčitel Grebeníček. „Zkusil jsem to a divil jsem se já i mamka,“ řekl malý Milan. Prý má ještě jednu schopnost: i velmi dlouhý text  si dokáže v hlavě vybavit jako celek a přečíst celý znovu v hlavě.

Předvídají události a přečtou vaše myšlenky

Američané Tammy a Aaren Gloverovi tvrdí, že jejich prvorozená dcera Angelina projevovala své neobvyklé dary odmalička. A i její 3 sourozenci jsou prý „indigoví“. Když jí byly dva roky, uměla mluvit španělsky a zpívat francouzsky. Jak vyrůstala, objevovali se další schopnosti-ve snech prý viděla události dřív, než se staly, a projevovala nesmírnou schopnost vcítit se do druhého. Jednou si na večírek vzala pomeranč. Nikdo nechápal proč, dokud pořadatelka nepožádala publikum, jestli někdo nemá pomeranč. Matka neobvyklého sedmiletého chlapce Jasona, který trpí artismem, vypráví, jak jí syn vidí do hlavy. „Byla jsem v krizi…Pohádala jsem se s manželem, měla jsem ho dost a dostala jsem takový nápad, co kdybych mu byla nevěrná. V tu chvíli Jason, věděla jsem, že to byl on, vykřikl rozhodné NE! Až jsem se lekla. Slyšela jsem to ve své hlavě , až když jsem se otočila, viděla jsem jeho tvrdý upřený pohled a uslyšela jeho ne, ne, ne…Normálně skoro nemluví.“

Jejich ruce mají (nejen) léčivou moc

Znáte ten pocit-někdo vám přiloží ruku na čelo, když je vám špatně, a za chvilku je vám o něco lépe. Mnohé indigové děti tohle a mnohem více umějí. Ve filmu Indigo vstoupí náhodně malá holčička do recepce malého hotelu a hned zamíří ke starému pánovi na vozíku, který nemluví a hledí nepřítomně před sebe. Majitel hotelu pokřikuje, aby se k němu nepřibližovala. Dívka na něj ale položí ruce a za chvíli je po léta duchem nepřítomný děda na nohou a diví se, co s jeho hotelem syn provedl. Z arogantního šéfa hotelu se rázem stane ustrašený syn, který v první chvíli dívce vynadá. To už je ale holčina zas pryč. Jejich kousky tím nekončí. V 9 letech šokuje malá Larsonová přihlížející dospěláky, když popadne vidličku, dá si ji na zápěstí a obtočí si ji kolem ruky jako náramek. !Pozorovala jsem to s několika dalšími lidmi, vypadalo to, jako když se ta vidlička sama pomalu taví podle tvaru zápěstí, zatímco ona jen klidně před sebe zírala.“

Povídají si s duchy

Společnost Sírius, která paranormální jevy zkoumá na území České republiky, před lety řešila případ malého chlapce, který samovolně u lidí viděl auru, barevné energetické pole kolem těla, a viděl díky tomu, co se v člověku děje. Takových bylo více, ale tento také vídal duchy a vyprávěl složité příběhy zoufalých mrtvých lidí. O jeho jméně z pochopitelných důvodů pomlčíme. Myslete si o tom cokoliv, skutečností ale bylo, že je přestával rozeznávat od živých, jak to bylo silné. Jednou šel s maminkou po návsi kolem hřbitova a na jednoho z nich vypláznul jazyk-bylo jich moc a radost z nich neměl. Jaké překvapení pro něj pak bylo, když se z ducha u hřbitova vyklubala rozezlená a navýsost živá stará paní a pustila se za ním s rozpřáhnutou holí. Fenomén „neviditelných přátel“ je u indigových dětí častým jevem.  O podobném případu pojednával úspěšný film Nighta Shayamalana Šestý smysl. Když 8letý Tomášek začal mluvit s květinami i věcmi, začalo toho být trochu hodně i na paní Janu z Prahy. „Myslela jsem si, že ho to přejde, ale dnes je to snad ještě horší..naposledy včera se pohádal s houpačkou, protože ho neposlouchala.“

Vyprávějí o jiných světech a životech.

Mnohé děti ukazují na andílky, které nikdo nevidí, nebo se smějí na kohosi, kdo není vidět. A řada z nich vypráví o svém životě v jiné zemi i na jiné planetě. Když bylo malé Larsonové 6 let, rozpovídala se o svých životech. Její příběhy byly tak podivné, že jim matka naslouchala, ale když se jednou dcerky zeptala, jestli by jí neřekla nějakou ze svých pohádek, dcerka se rozčílila, „že si nic nevymýšlí, jen vypráví své vzpomínky o životech na jiných planetách, daleko odsud.“ Jindy ale mluví o tomto životě, jako nějací mniši. Angelina, dcera manželů Gloverových, se jednou zeptala svého 7letého bratra Sudidla, který ukusoval z jablka, na co myslí, a on jí odpověděl „jablko je život“. Nejmenší 2letý bráška si říká Buddha. 4letá Maielaya svou matku šokovala, když jí řekla, že ji pozorovala a že se jí rozhodla narodit. Popsala jí pak detaily z těhotenství, které nemohla vědět, jak se oblékala a co dělala.

Mají nelehké úkoly a poslání

Indigové děti musejí překonávat mnohé výzvy. Jejich extrémní citlivost je pro rodiče nepochopitelná a stěží ji ocení, protože ji sami nemají. Nekonformní přístup k systému a disciplíně jim způsobuje množství potíží. Kritici říkají, že jsou prostě rozmazlené. Ten samý přístup jim ovšem umožňuje uskutečnit své cíle a být vedoucími reforem. Být indigo prý není snadné, ale je to poslání. Mají pozvednout lidské vědomí, a ukázat jednotu, propojenost všech věcí. Nejde jen o novou nálepku? Oponenti odpovídají: Pokud jim nedáme nálepku my, dají jim ji ostatní. Většinou se jim říká děti s poruchou pozornosti, přestože to rozhodně neznamená, že každé problémové dítě je indigo. „Máme poselství a to poselství je, že indigoví jsme všichni. Jediné co musíme udělat, je otevřít se a odpustit. Pak budeme mít možnost opravdu poznat Boha,“ říká 10letá Angelina.

Indigo kolem zeměkoule a do Prahy

Nedávno se v Praze konala světová premiéra dokumentu Indigová (R)Evoluce Marka Twymana. Indigo se postupně stává normou. Protože si s těmito dětmi psychologové často nevědí rady, předepisují jim silné léky-už ve 3 nebo 6 letech! I u nás už proto vznikají psychologické poradny, které se soustřeďují na pomoc právě těmto dětem. Prvním indigovým dětem je totiž už 30 let a během svého dospívání neměly možnost jakékoliv podpory. Indigové děti přitom podporu velmi potřebují, aby mohly objevit sami sebe. „Musí se naučit žít podle nejvyšších principů tak, jak jim rozumějí ony…Pokud to nezvládnou, budou depresivní, bojácné a budou sami sobě ubližovat, říká Karolina Hehenkamp ve své průkopnické knize Fenomén indigové barvy, která vyšla v roce 2001. karolina na podzim roku 1999 začala s nadšením budovat síť Světelný kruh indigových dětí a ten se v rekordním čase několika měsíců rozšířil po celém světě.

Akiane-malířka zázraků

Narodila se 9.července 1994 porodem do vody v Mount Morfia a americkém státě Illinois do ateistické rodiny litevské matce-ženě v domácnosti-a americkému otci, šéfkuchaři a učiteli kulinářských technik.

Když jí byly 4 rokyzačala malá Akiane sdílet se svými ateistickými rodiči nebeské vize a začala se zajímat o malování. Kaine nechodila do školky a podle rodičů ji tak neměl kdo ovlivnit. Celou rodinu přivedla ke křesťanské víře.

V 6 letech Akiane začala malovat akrylovými barvami a vedlo se jí téměř jako zkušenému dospělému. Dnes ve svých 12 letech, je známá po celých Spojených státech a její díla kupují největší sběratelé za cenu v přepočtu až 20 miliónů korun. Malovat ji nikdo neučil, do církevní školy nechtěla chodit a cizí básně odmítla číst s tím, že ještě není správný čas. Dlouho měla potíže snést jakoukoliv hudbu. Ta nebeská je prý nesrovnatelně jemnější a ta lidská ji trhá uši.

Jednoho brzkého rána ji rodiče nacházejí, jak upřeně zírá z okna do nebe. Její klidná tvář jako by zářila a oči jen jiskří. Když se jí zeptají, co dělá, odpoví „Zase jsem byla s Bohem, a On mi řekl, abych se nepřetržitě modlila. Ukázal mi, kde žije. Stoupala jsem po průhledných schodech, pod sebou jsem viděla řinoucí se vodopád, a tak jsem Ho následovala, Jeho tělo bylo čistým a intenzivním světlem. Co na mě udělalo největší dojem byly Jeho ruce-byly tak obrovské! Neviděla jsem žádné kosti ani žíly, ani kůži ani krev, ale mapy a události. Pak mi řekl, abych si zapamatovala tisíce tisíců slov moudrosti, které byly zaznamenány na jakémsi svitku, který nevypadal jako z papíru, ale spíše jako intenzivní světlo. A během pár vteřin jsem se jakoby naplnila. Odteď budu vstávat brzo ráno, abych malovala. Doufám, že jednoho dne budu schopna namalovat, co mi bylo ukázáno.

Akiane o sobě říká: „byla jsem požehnána Bohem. A jestliže jsem požehnána, je k tomu jeden a také jediný důvod, a ten je, abych pomáhala druhých.“ A o Bohu mluví pořád a bere si za cíl k němu lidi přivádět. „Myslím, že Bůh se zajímá o naši lásku. Bůh má všechno a nic nepotřebuje, kromě naší lásky a rozpažených rukou.“

Je z ní zkrátka čistokrevná kazatelka. Veškerou slávu odkazuje Bohu a od 7 let také píše poezii. Prý se jen pomodlí a báseň bez sebe menší námahy přijde sama.

Ukázky Akianiných básní:

Déšť v poušti

Žvýká kaktus v pusté poušti

Hladový kůň pře mými zraky

Nikdo nevšímá si rašící té trávy

Zpod písku, kudy vedou moje kroky

Bezbarvý rach pokrývá osamělá záda

Já klekám, bych dotkla se té hřívy

Zpěvák světla šeptá mému příteli

Když v dešti usínáme spolu, živí.

Maska

Jediná chvíle, kdy slyšíš vránu zpívat je tak, kdy mlčí.

její ofociální stránky naleznete zde:

http://www.artakiane.com/home.htm

Zdroj: časopis Epocha 06/06

Zajímavý článek najdete zde:

http://www.tetakaterina.cz/154-co-to-je-/